19. 6. středa: Pomalu se to stává tradicí. Ve Walesu svítí slunce víc, než by jeden čekal a druhý chtěl. Příliš slunce a horko je nevítané zvlášť pokud máte v plánu aktivní dovolenou, chůzi do kopců nebo procházku okolo velšského pobřeží.Chvíli po poledni vítáme účastníky velšského výletu na letišti v Manchester. Nasedáme do auta. Je horko. Teploty dosahují ke 25 stupňům. V autě je ale vedro, a to se snažím větrat a pouštět klimatizaci, co to jen jde. První zastávka nás čeká v Holywell. Malé městečko, kterému se přezdívá „velšské Lurdy“, je známým a důležitým poutním místem. Nachází se zde kaple Winefride's Chapel, kde najdete i ozdravný pramen a bazének, ve kterém se v určitou denní dobu můžete vykoupat. Samozřejmě se jedná o léčivou vodu, takže si nepředstavujte žádné koupaliště.Nabíráme ozdravnou vodu, obdivujeme středověkou dekoraci a pokračujeme dál na západ. Conwy je jedním z nejnavštěvovanějších měst severu. Místní historické centrum, pochozí hradby a nádherný eduardovský hrad jsou zapsány na seznamu UNESCO.
Procházíme okolo hradu a nábřeží, kde se nachází údajně nejmenší dům v Británii, a pak už stoupáme vzhůru na hradby, ze kterých máme celé historické město jako na dlani. Na vlastní návštěvu hradu nám nezbývá dost času. Kafe se ale stihnout dá, a tak ještě před cestou dál na západ doplňujeme zásobu kofeinu, a pak už necháváme rušné městečko za zády.
První krátkou zastávku děláme ve městečku Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch. Dle Guinessovy knihy se jedná o nejdelší název města na světě. Přijíždíme k vlakovému nádraží, kde si fotíme bláznivý název, jehož český ekvivalent by mohl znít zhruba takto: Kostel sv. Marie v dutině bílého lískového háje poblíž prudkého víru a kostela sv. Tysilia z červené jeskyně. A brzy přejíždíme dál na západ. Kromě nápisu a velkého obchodu se suvenýry tu totiž není nic k vidění.
Ostrov South Stack se nachází při pobřeží ostrova Holy Island. Je to nádherné místo, které je potřeba navštívit mimo hlavní turistický čas. K South Stack a okolním útesům tak přijíždíme během pozdního odpoledne, kdy místní parkoviště zeje prázdnotou. Parkujeme až úplně na konci silnice a jdeme se podívat na okolní útesy.
Slunce teď svítí nízko nad horizontem a hnízdící ptactvo se vrací zpátky na útesy. Je tu nádherně. Procházíme se okolo skalnatého pobřeží a hledáme papuchalky. Na rozdíl od zbytku velšského pobřeží se tu nachází nespočet hnízdících ptáků. Najdete tu alkouny, alky, buřňáky, racky, a při troše štěstí i papuchalky.
Na ostrově South Stack se nachází i stejnojmenný maják. Pokud ho budete chtít navštívit, musíte vyrazit na západ ostrova Holy Island výrazně dřív než my. Nám ale o návštěvu majáku úplně nejde. Spíš se chceme podívat na místní útesy a pokochat se křikem hnízdících ptáků.
Když člověk ví, co hledá, je to lehčí najít. I přesto, že je papuchalků na South Stack pomálu, máme štěstí a na skalách nacházíme hned několik exemplářů. Naštěstí máme dalekohled. Vidět papuchálka pouhým okem je na South Stack velmi obtížné.
Přejíždíme zpátky na východ. Ve velkém supermarketu děláme pauzu a nakupujeme zásoby na dnešní večer a zítřejší den, a pak už přejíždíme do krásného kamenného městečka Caernarfon, kde se ubytováváme. I přesto, že je už 20:30, venku stále svítí slunce. Ti z nás, co mají víc energie, se jdou ještě projít po městě. Hradby, úzké kamenné uličky, hrad a mořská zátoka jsou krásně nasvíceny zapadajícím světlem.
20. 6. čtvrtek: Hezké ubytování v centru města jsme si moc neužili. V 8:00 už nasedáme do auta a vyjíždíme vzhůru do NP Snowdonie k nejvyšší hoře Walesu, Snowdon. Slunce svítí a jeho paprsky nás brzy prohřívají tak, že svlékáme všechny nadbytečné vrstvy oblečení a i přesto se potíme.
Na Snowdon vede několik cest. Pro největší lenochy jezdí na vrchol dokonce i vláček, ale to není nic pro nás. My si údajně „nejkrásnější výhledy ve Walesu“ musíme zasloužit. Snowdon ranger path je široká, konstantně stoupající stezka, která vede od hostelu YHA.
Na cestě vzhůru potkáváme jen minimum turistů. Úplně jiná situace je na vrcholu, kde se sbíhají všechny cesty, a kam v pravidelných intervalech přiváží další turisty parní vláček z údolí.
Po třech hodinách přicházíme na vrchol. Ehm…Tedy k vrcholu. Na vrchol, kde se nachází kóta a směrová růžice, se totiž stojí fronta! Ano, je tu opravdu hodně rušno. Honza dokonce schází o kousek níž. Lidi mu kazí chuť k jídlu.Michal vytahuje padák, čeká na vítr a konečně může letět. Na Snowdonu je za celebritu. Snad každý si ho fotí nebo se aspoň dívá, jak mu to ve vzduchu jde.
Abychom si výlet na Snowdon ozvláštnili, zpátky k silnici volíme úplně jinou cestu - Watkin path. Tou se dostaneme na parkoviště o několik údolí dál od auta. Naštěstí máme ale Michala, se kterým jsme domluveni na vyzvednutí.Cesta dolů vede v jednu chvíli po nepříjemném suťovisku. Jdeme raději pomalu. Po hodině klesání se dostáváme ke starým dolům na břidlici a po další půlhodině nás vítá průzračný potůček. Shazujeme batůžky a jdeme se osvěžit. Radkovi s Miladou radím, ať jdou o kousek dál, že je na trase čekají parádní koupací vodní tůňky a vodopády, nám ostatním stačí sluníčko, tráva na lehnutí a křišťálově čistá voda na smočení unavených nohou. Emmu voda láká tak moc, že se svléká a jde se vykoupat. Ledová voda ji ale brzy vrací zpátky.
Po pauze opět nahazujeme batůžky a pokračujeme dál. Za zatáčkou potkáváme Miladu s Radkem, kteří si užívají koupačku v horském potůčku. Ani holky nakonec neodolají a jdou se také smočit. My ostatní pokračujeme dál. K autu je to naštěstí už jen kousek. Je hodně hodin a čeká nás ještě náročný přejezd na jih.
V nedalekém kamenném městečku zastavujeme na kávu a zmrzlinu, a pak už jedeme několik hodin na jih. Aby nás cesta úplně nezničila, zastavujeme ještě u Dyfské hutě (Dyfi Furnace). Jedná se o historickou tavící pec z poloviny 18. století, která až do druhé poloviny 19. století sloužila k tavení železné rudy. Jdeme se podívat na zachovalé vodní kolo, nedaleký vodopád i kanál, kterým tekla voda do vodního kola, a pak už zase nasedáme a pokračujeme dál na jih.
V Cardigan doplňujeme zásoby potravin ve velkém Tescu, a pak už ve 21:00 přijíždíme k soukromému domečku, kde se ubytováváme na dalších 6 nocí.
21. 6. pátek: Dnes nás čeká první etapa okolo pobřeží v NP Pembrokeshire. Naplánováno máme necelých 21 km a 720 metrů převýšení. Sluníčko se nám schovalo za mraky. Po včerejším náročném výšlapu vyrážíme až v 9:00. Michal nás veze do Fishguard odkud vyrážíme pěšky do Newportu.
Nespěcháme. Po prvních několika kilometrech přicházíme do starého přístavu ve Fishguard, který byl v době své největší slávy významným centrem rybolovu sleďů. V místní kavárně děláme první pauzu. S dostatečným množstvím kofeinu a cukru v krvi pokračujeme vzhůru na zbytky Fishguardské pevnosti, ze které se zachovalo pouze několik děl a pár rozbořených obvodových zdí.
Trasa vede okolo vysokých skalních útesů až k pláži na Pwllgwaelod, do oblasti Dinas Head. Z Pwllgwaelod stoupáme vzhůru. Na Dinas Head se nachází nejvyšší skalní útesy v Pembrokeshire. Z 0 m n. m. se dostáváme až na vyhlídku do úrovně 130 m n. m.
Zdejší výhledy jsou famózní. Daleko na západě bliká maják Strumble Head a na východě vidíme výběžek se skalisky naší zítřejší trasy. Fouká. Dál nad pevninou prší. My máme zatím štěstí. Z Dinas Head scházíme dolů do malé zátoky u pláže Traeth Mawr, kde na nás čeká Michal s Emmou. Odpočíváme na lavičce u starého hřbitova, a pak pokračujeme okolo pobřeží až do Newport.
Necelý kilometr od cíle začíná poprchávat. V přístavu vidíme naši bílou dodávku. Nasedáme a přejíždíme do pohodlí suchého domova.
22. 6. sobota: Dnes vyrážíme už v 8:30. Čeká nás náročná etapa z Newport do St. Dogmaels. Celkem 22 km a 880 metrů převýšení.
Michal nás veze do Newportu k neolitické hrobce Carreg Coetan, odkud dnes vycházíme, a pak nás čeká po prvních 12,6 km na pláži v Ceibwr. Cesta z Newportu do Ceibwr vede okolo krásného skalnatého pobřeží. Ranní mraky začínají ustupovat a okolo poledne nám nad hlavou svítí opět sluníčko.
V Ceibwr začínají lidi revoltovat. Až na Honzu se všichni rozhodují pro „útěk“. Místo dalšího šlapání se jedou s Michalem a Emmou podívat do krásného městečka Cardigan. My s Honzou statečně pokračujeme dál. Nad hlavou nám svítí slunce a je nádherně. Michal nám zatím posílá zprávy o dortících a dalších dobrůtkách, kterými si zbytek skupiny vylepšuje dnešní den. My s Honzou jsme ale spokojeni v přírodě na útesech.
Na úzké pěšině vysoko nad mořskou hladinou potkáváme jen minimum výletníků. Síly, která místní krajinu utvářely, musely být nezměrné. Zdejší útesy jsou zohýbané do bizarních tvarů, jako by se jednalo o plastelínu. Za 7 kilometrů přicházíme k silnici, kterou se za další 2 kilometry dostáváme až k Poppit sands, nezměrné písečné pláži, u které nás čeká Michal se zbytkem skupiny.
Nasedáme do auta a přejíždíme do St. Dogmaels k oficiálnímu začátku/konci dálkové trasy Pembrokeshire coastal path, který je vyznačen kamenným patníkem a mozaikou. Trasa je dlouhá 300 km. Začíná/končí v St. Dogmaels a vede do/z Amroth. Během našeho pětidenního putování zvládneme projít pouze její, dle mého názoru, nejkrásnější třetinu z Cardigan do St. Davids.
V St. Dogmaels se nachází i ruiny kdysi významného stejnojmenného opatství. Přejíždíme tedy ještě sem a jdeme se projít okolo kamenných obvodových zdí, které přežily dlouhou dobu chátrání. Je těžké si představit klášter v době své největší slávy ze zbytků zchátralých základů.
Po návštěvě kláštera nasedáme do auta a necháváme se převézt ještě k jedné z nádherných památek po cestě domů, k neolitické pohřební komoře, Pentre Ifan. Jedná se o nejvyšší pohřební komoru ve Walesu. Pro představu, na dobových kresbách jsou pod vrcholovým kamenem zakresleny osoby sedící na koních. Tak vysoký je Pentre Ifan. S nádherným výhledem po širokém okolí je to jedna z krásných kratších zastávek, která by neměla být na cestě po Walesu opomenuta.
Doma nás čeká sluníčko a pohodové odpoledne. Žhavíme gril, holky šlehají pravou majonézu a Michal dělá nejlepší karamelizovanou cibulku co znám. Když se pak jednotlivé ingredience smíchají s výbornými šťavnatými burgery, je o nejlepším zážitku dne rozhodnuto. Že já se vůbec snažím 😊.
23. 6. neděle: Předpověď počasí je na dnešní den jedním slovem tragická, a tak místo další etapy okolo pobřeží v mlze a mokru měníme plán a vyrážíme na obhlídku míst mimo naši trasu.
První zastávkou je St. Govan´s Chapel. Kaple svatého Govana je vytesaná přímo ve skalách na pobřeží. Nachází se ve vojenském záboru a dnes je poslední den, kdy sem mají turisté přístup. Další týden tu budou vojáci trénovat bojové manévry.Scházíme po úzkém kluzkém schodišti ke kapli. Ve výklenku ukazuji údajný otisk žeber Sv. Govana, a pak klesáme až k pobřeží. Výhledy nám kryje nepropustná mlha. Mrholí. Brzy se vracíme do auta a přejíždíme ke skalnímu oknu Green Bridge of Wales a nedalekým skalním jehlám Elegug Stack.
Velké kolonie hnízdícího ptactva spíš slyšíme a cítíme, než že bychom je viděli. Tak hustá je mlha okolo skalních jehel Elegug Stack. Po chvíli to vzdáváme a vracíme se do nedaleké vesnice na kafe. Nepříjemné mrholení neustává, a tak není kam spěchat. Po kafíčku a dortíčku nasedáme opět do auta. S pocitem, že mlha se zvedá a počasí se lepší, přejíždíme znovu k pobřeží ke Green Bridge of Wales. Počasí se sice trochu lepší, mlha ale zůstává na svém místě. Náladu nám vylepšuje aspoň tuleň, který si spokojeně plave okolo mořského pobřeží.
Nad obrovskou písečnou pláží Freshwater West se sluníčko konečně pokouší prodrat mezi mraky. Jdeme se podívat na hrobeček skřítka Dobbyho z filmu o Harrym Potterovi, a pak vybíráme ty nejkrásnější kameny, které „nutně potřebujeme“.Z Freshwater West se vracíme zpět do civilizace. Naší další zastávkou je městečko Pembroke, kterému vévodí stejnojmenný hrad. Pembroke se proslavilo díky Jindřichovi VII. Tudorovi, zakladateli dynastie Tudorovců, který se zde narodil. V historickém centru města není ulice, kde by člověk nenarazil buď na Jindřichovu sochu, lavičku, nápis, obraz nebo aspoň plakát. Procházíme se okolo hradu, vodního příkopu a kamennými uličkami se dostáváme zpátky k autu.
Naší poslední zastávkou je St. Davids, jedno z nejdůležitějších poutních míst ve Walesu. Ve středověku vydal papež nařízení, podle kterého dvě poutě do St. Davids měly stejnou duchovní hodnotu jako jedna pouť do Říma. Díky tomu se katedrála a kamenné městečko staly významným a vyhledávaným poutním místem.
Obrovská katedrála v St. Davids je schovaná v kotlině u ruiny biskupského paláce. Návštěvník si jí tak všimne až na poslední chvíli. Interiéry jsou fascinující a ukrývají kromě jiného i výstavu středověkých objektů sloužících během mše. Varhany i dřevěný strop nebo náhrobky rytířů a důležitých osobností jsou jen některé z místních krás.Dnes máme ale smůlu. Do St. Davids přijíždíme pozdě, a tak si návštěvu katedrály musíme odložit na další dny.
24. 6. pondělí: Dnes nás čeká další z krásných etap okolo pobřeží v Pembrokeshire. Konkrétně trasa od majáku na Strumble Head až do Porthgainu (22,4 km, 733 metrů výškových převýšení). Michal nás odváží na start a dál už musíme po svých. Úzká pěšinka kopíruje terén mořských útesů. Křišťálově čistá voda omývá paty vysokých útesů hluboko pod námi. Postupující eroze je vidět na každém kroku.
Na moři se zvláštně čeří voda. Naštěstí máme dalekohled. „To jsou delfíni!,“ dochází nám postupně. V dálce je velké stádo lovících delfínů a dalekohled jde teď z ruky do ruky.
V Aberbachu a Abermawru se dostáváme na pláž. Odpočíváme a brzy vyrážíme dál. Terén se začíná narovnávat. Největší výškové rozdíly máme za sebou.
V Abercastle nás čeká Michal s Emmou a holky začínají revoltovat. Potřebují kafe a široko daleko na trase není žádná kavárna. Nasedají tedy k Michalovi do auta a přejíždějí do restaurace v Trefinu. My ostatní šlapeme dál. V Trefinu je přímo u pobřeží krásný rozpadající se kamenný mlýn a na útesech neolitický kamenný kruh. Do Porthgain, našeho dnešního cíle, to je už jen pár kilometrů. Trasa navíc vede téměř po rovině a výhledy na moře a zemědělskou krajinu okolo jsou krásné.
V přístavní vesnici Porthgain vládne klid a sváteční dovolenková atmosféra. V minulosti byl ale Porthgain vemi rušným místem. Dokládá to nedaleký velký vytěžený lom na břidlici, nebo zbytky na svou dobu obrovské stavby cihelny a zpracovatelny kamene. Místní přístav se plnil obchodními loděmi nakládajícími vyráběné cihly a zpracovaný kámen a továrna chrlila nové a nové produkty.
Dnes je všechno jinak. Cihelna pomalu zarůstá do bujné přímořské vegetace a ve vesnici se uživí jen ti, co obrátili svou pozornost na turisty. V přístavu se tak nachází hned několik restaurací a kaváren. V jedné z nich se scházíme se zbytkem výletníků. Vychutnáváme si místní pohodu, a pak už opět nasedáme do auta a přejíždíme do Fishguard na slibované Fish and chips, odměnu za dnešní zdolané kilometry.
25. 6. úterý: V 9:00 přijíždíme zpátky do Porthgain. Dnes nás čeká poslední etapa okolo pobřeží do st. Justinians. Loučíme se s Michalem a pomalu stoupáme po schodech vzhůru na útesy. Hned u lomu na břidlici vidíme v dálce na moři další povědomé čeření vody. „Delfíni,“ vykřikneme a opět necháváme kolovat dalekohled.
Za necelé tři kilometry přicházíme do Abereiddy, dalšího z městeček, které vzniklo za účelem těžby místního kamene. V Abereiddy se nachází kamenné základy domečků dělníků, ale hlavně nádherná Blue lagoon, vytěžený lom, do kterého přitéká voda z moře. V horkých letních dnech je to ideální místo na koupání. Dnes je ale pod mrakem, a navíc dopoledne, takže tu potkáváme jen minimum turistů.
Pobřeží z Trefinu do Whitesands je opuštěným koutem země. Na polozarostlé stezce potkáváme jen minimum dalších výletníků. Situace se mění až nedaleko Whitesands, odkud máme poslední možnost výhledu na maják Strumble Head.Počasí se lepší a začíná svítit sluníčko, na široké písečné pláži Whitesands to žije. Nedaleké parkoviště praská ve švech a pláž okupují stovky návštěvníků. Potkáváme Emmu s Michalem a jdeme si dát dobrůtku do místní restaurace.Lidi už zase začínají revoltovat, a tak místo dalšího putování do St. Justinians přejíždíme do St. Davids, kde konečně můžeme navštívit interiéry katedrály a odpočinout si v jedné z mnoha místních kaváren.
Odpoledne si pak užíváme poslední grilovačku, protože zítra už brzy ráno odjíždíme do Národního parku Brecon Beacon.
26. 6. středa: V 9:00 se loučíme s ubytováním. Dnes máme v plánu výšlap v národním parku Brecon Beacon. V 10:45 přijíždíme k patě nejvyšší hory oblasti Brecon Beacon, Pen-Y-Fan (886 m n. m.). Balíme menší turistické batůžky a vyrážíme vzhůru.
Trasa vede po široké vydlážděné cestě konstantně vzhůru. I přesto že je středa před letními prázdninami, na Pen-Y-Fan je spoustu cizích výletníků. Konečně jsme na vrcholu, ze kterého vede většina další trasy už jen dolů. Michal rozkládá své křídlo a brzy už chytá vítr, který ho nese zpátky k autu. My ostatní scházíme po kamenité cestě dolů směrem k vrcholku Cribyn (795 m n. m.). Většina ze skupiny chce jít jednodušší trasou „údolím“. Jen Hanka by ještě chtěla pozorovat místní krajinu z výšky, a tak se rozdělujeme. Já s Hankou vyrážíme na Cribyn a další vrcholek Fan y Big (719 m n. m.) a ostatní hory obchází.
Naše trasy se jednotí až v sedle Craig Cwareli (730 m n. m.). Ostatní jsou samozřejmě mnohem rychlejší, a to hlavně i proto, že nesu na zádech spící Emmu. Procházíme po náhorní rašeliništní planině a ostatní potkáváme až u vodopádů a koupacích jezírek nedaleko cíle.
Slunce nám teď svítí nad hlavou a je teplo. Radek neodolává a jde se koupat. My ostatní jen tak lehce máčíme nohy. Na nedalekém parkovišti na nás čeká Michal. Je 16:50 a my jsme v cíli 😊. V nohách máme 12 kilometrů, 600 výškových metrů vzhůru a 770 m dolů (my s Hankou 12,5 km, 720 m výškových vzhůru a téměř 900 m dolů).Protože nutně potřebujeme kafe a něco dobrého na zub, přejíždíme ještě do krásného městečka Brecon, kde objevujeme otevřenou kavárnu. Posilněni cukrem a kofeinem se jdeme projít k nedaleké katedrále. Místní správce nás pouští dovnitř a to i přesto, že je již katedrála pro návštěvníky uzavřena.
Z Breacon přejíždíme na ubytování jižně od NP Brecon Beacon, do Abercanaid.
27. 6. čtvrtek: I dnes máme nabitý plán, a tak z ubytování vyrážíme už v 9:00. První zastávku děláme v Aberfanu, konkrétně u památníku jednoho z největších důlních neštěstí Británie.
21. 10. roku 1966 se v Aberfanu po dlouhých deštích utrhla obrovská důlní halda hlušiny a zavalila místní základní školu. Během neštěstí umřelo 116 dětí a 28 dospělých. Událost vedla k přijetí nových pravidel pro ukládání důlní hlušiny a k dalšímu důrazu na bezpečnostní opatření v těžebním průmyslu. Na místě školy byl zbudován památník, Aberfan Disaster Memorial Garden, kam i dnes lidi přináší květiny a vzpomínkové předměty za své ztracené blízké. Další o hodně veselejší zastávku děláme u největšího hradu ve Walesu, Caerphilly.
Místní hrad s dvojitým zaplaveným příkopem a nakloněnou věží je impozantní. Protože někdo potřebuje najít kavárnu, někdo se chce podívat na hrad a holky potřebují vrátit staré britské papírové bankovky, děláme v Caerphilly přibližně hodinový rozchod.Nedaleko Caerphilly se nachází krásné kamenné městečko Chepstow. Auto parkujeme u hradu (ano, i v Chepstow najdete velký velšský hrad) a jdeme se projít k řece.
Místní řeka tvoří hranici mezi Walesem a Anglií. Daleko zajímavější je ale fakt, že se jedná o tzv. přílivovou řeku. V době přílivu teče proud do vnitrozemí. V době odlivu se zase voda ztrácí natolik, že jsou odhalené metry zabahněného břehu. Rozdíly mezi přílivem a odlivem jsou enormní a dosahují až 10 metrů!
Od řeky stoupáme okolo hradu do historického centra města. Tam nás čekají otevřené restaurace, kavárny, obchody se suvenýry i antikem. My jsme ale už turistickými lákadly nasyceni, a tak se vracíme okolo úzkých barevných historických domů zpátky k autu a přejíždíme k impozantním ruinám opatství Tintern.
Opatství Tintern bylo založeno jako druhé cisterciácké opatství v Británii. Leží v krásném údolí u řeky Wye a fungovalo až do 16. století, kdy Jindřich VIII. nařídil po celé zemi rozpustit kláštery. Od té doby bylo opatství ničeno a rozebíráno na stavební materiál okolních domů.
Obhlížíme romantické ruiny a v místní kavárně si dáváme poslední pauzu. Čas se začíná krátit, a tak je potřeba vyrazit na letiště do Londýna. Naštěstí jsou silnice bez kolon, a tak se okolo páté odpolední loučíme na Heathrow. Tak zase příště 😊.
#wales #pembrokeshire #snowdonia #breconbeacon #snowdon #okolopobřeží #walesspruvodcem #conwy #unesco #greenbridgeofwales #penyfan #stdavids #dálkovátrasa #moře
Commenti