Krajina se proměňuje a místo lesa pozorujeme sirné výpary, kamení sopečného původu a zoxidovanou železitou půdu. I přesto, že se Mt. Sibayak

„Tady se můžete vykoupat,“ oznamuje nám průvodce, a kdybych tu nebyla minulý rok a nevěděla, že krokodýli jsou daleko od nás, asi bych se te

Pokud si myslíš, že když se v Indonésii dohodneš na určitém čase, že se tak opravdu stane a objednaný odvoz opravdu přijede, pak tě budu mus

V nemocnici máme k dispozici mladého medika, který nám ukazuje místnost za místností, včetně místní „kartotéky“, výdejny léků a porodního sá

Obloha nad hlavou se začíná černit. „Tohle nedopadne dobře,“ říkám si pozorujíc černá oblaka nad hlavou. Kap. Kap. A pak se spustí šílený li

Mlžné ranní opary, obrovské vlny, černé skály a široká prázdná pláž. Místní scenérie má úplně jinou atmosféru než v noci.

Vše připraveno, můžeme vyrazit na výpravu do nočního pralesa. I přesto, že je večer, v deštném lese je pořád ještě teplo. Jiná situace je po

Jak dlouho bys dokázal(a) žít na „mikro-ostrůvku“ o necelých deseti metrech na délku? Já ani den. Naštěstí tu máme kmen spadlé palmy a s ním

V půl desáté zjišťujeme, že je odliv (kupodivu!), a tak musíme čekat až do půl druhé odpoledne. Nikdo se nevzteká. Nikdo nenadává. Nikoho ne

Máme štěstí. Jako první vidíme orangutaní samici s mládětem. S nadšením ukazujeme do korun stromů, a když pak zvědavá samice sestoupí až pár

Místní jsou oblečeni do tradičních batackých krojů a tančí okolo rakve. Na rozdíl od našich pohřbů na těch batackých se nebrečí, nýbrž oslav

Noříme se do pralesa a šplháme vzhůru. Přestože ještě není ani jedenáct dopoledne, je nám takové vedro, že se potíme až za ušima. Z Jarmilky

Celkem jsem za deset dní urazila 344 km s celkovým převýšením 12500 m. (Pozn. první den, kdy jsem se dostávala na trasu a ušla pouze sedm ki

V dálce slyším hromy a blesky. Do osady v Cwmtudu skoro běžím. První slejvák se spouští ve chvíli, kdy dobíhám k veřejným toaletám.

Chce to morál, abys ráno opustil teplo spacáku a navlékl se do mokrého oblečení, obul mokré boty, zabalil mokrý stan a vydal se mokrou travo

Místní krajina je naplněna zvláštní energií. Něco mi říká, že se mám odtud co nejrychleji pakovat. „Tady spát rozhodně nebudu,“ říkám si a t

Nikdy by mě nenapadlo, že vrtule od větrné elektrárny může dělat takový bordel. Naštěstí mám sluchátka do uší, které báječně izolují okolní

Úkol dneška, zní jasně: „Vyjíst co nejvíce zásob,“ říkám si při pohledu na obrovskou tašku plnou jídla a trochu bolavá kolena. Balím všechny

tak trochu přemýšlím, proč vlastně nemůžu i já patřit mezi normální lidi, co si dovolenou užívají na lehátku hotelového resortu. Jenže pak s

Stoupám vzhůru, když v tom mi bez stopování zastavuje auto. „Kam jdeš?,“ ptá se řidič a dodává: „Nechceš hodit do Mahonu?“ Nad odpovědí přem