U hotelu Scala San Giorgio se ke mně přidávají dva noví kamarádi, potulní psíci. Následují mě k pohřební neolitické komoře Tomba dei Giganti

Jsem sama uprostřed hor. Není čas cokoli vysvětlovat, a tak se uchyluji ke lži. Náboženství vždycky pomůže. Zvlášť pokud se nacházím v silně

Na Monte Arbu potkávám stádo divokých koní. Jsou krásní a velmi plaší, takže se moc nekamarádíme. Je krásně a viditelnost je neskutečná. Kro

Po několika dalších kilometrech se krásné značení opět ztrácí a společně s ním i já. Mapy opět nesedí s realitou. Přichází další rozdrápání

Značení se vytrácí a nárazovitý vítr společně s mlhou dělají své. „Ne, tohle není bezpečné,“ říkám si, a po několika stovkách metrů se vrací

Poprvé se cítím jako v Itálii. V obchodě začíná hrát známá píseň Laura non c'è a okolní nakupující (včetně obsluhy) si začínají broukat.

Prý když se člověk uklidní, vesmír mu cestu ukáže sám. Dívám se okolo s myšlenkou, že přeci nemůžu být v této situaci první, a pak zcela ins

Přicházím na křižovatku se silnicí. Dle mapy má trasa pokračovat stále rovně. Přede mnou je ale třímetrový plot, za kterým není jediná známk

Kdybych neznala historii místní chajdy, neviděla kameny jednotlivých bojujících klanů a vlajky jednotlivých oddílů, asi bych se teď procháze

Do Tarbetu, odkud má v 9:00 vyjíždět na Handu trajekt (rozuměj malý člun pro 12 lidí), přijíždíme už čtvrt hodiny před devátou. Jenže je sob

Zhruba v polovině procházky se náhle zvedá mlha a my konečně vidíme tu krásu okolo. Maják, ostré skalní útesy a nekonečný Atlantský oceán. K

Údolí Glenelg je zapomenutý kout světa. Nachází se zde ale dva nádherně zachovalé brochy, dvouplášťové kamenné stavby z počátku letopočtu, D

Na vrcholu Hekly je přenádherně. Nad hlavou máme modrou oblohu a hřejivé slunce. Pomocí dalekohledu pozorujeme stohlavá stáda jelenů a laní

Mraky klesají níž a níž, až jsme v podstatě úplně zakryti jejich mlžnými parami. Vítr sílí. Přichází déšť. Oblékáme pláštěnky a pokračujeme

Butt of Lewis je dle Guinessovy knihy rekordů největrnějším britským místem. Dnes máme štěstí. Svítí sluníčko a na místní poměry téměř nefou

Po pěšině se dostáváme až do sedla nad jezerem Lochannan Lacasdail. Je bezvětří a midges, malý otravný hmyz, saje krev ze všech živých bytos

Z parkoviště odcházíme v rychlém tempu a mně je hned jasné, že tohle nebude můj nejpomalejší výstup. Právě naopak. Cesta na Ben A´an a zpátk

I dnes nám počasí přeje. Sluníčko svítí a dohlednost je báječná. Naproti nám vidíme z mořské hladiny vystupující výběžek s Alcudií, a za ním

Dnes máme před sebou odpočinkovou etapu. Čeká nás pouze 13,4 km, 390 metrů klesání a 500 metrů stoupání. Vstáváme až v 7:30. Není kam spěcha

Za sedlem se nám odkrývá výhled na úplně novou krajinu, srdce vápencové Serra de Tramuntana. Klesáme po cestě, která připomíná záplavovou st