Ani se nenadějeme a náhle stojíme před katedrálou. 190 kilometrů v nohách. Gratulujeme si a fotíme se před hlavní barokní fasádou.

Přemýšlím, zda jsem kdy na pouti zažila tolik poutníků. Myslím, že ne. Po několika předchozích dnech v horském a kopcovitém terénu procházím

V Baamonde nezůstáváme dlouho. Místo toho se brzy úplně zmrzlí zvedáme a pokračujeme okolo sinice a železnice dál. Tři kilometry se vlečou.

„Mlha přede mnou, mlha za mnou,“ asi tak by se dalo popsat našich prvních 5 kilometrů. Procházíme skrz krajinu a na každém kroku vidíme něja

Procházíme okolo starých sýpek na kukuřici, tolik typických pro místní kraj. Zanedlouho jsme již ve Vilela. Malé osadě, kde si v místním bar

Barpa Langass je monumentální „hromada kamenů“, která se při bližším průzkumu promění v neolitickou památku. Přesto, že do „hromady kamení“

Shatlandští poníci jsou opravdu roztomilí. Vypadají trochu jako plyšáci, a tak mám co dělat, abych alespoň jednoho z nich neodvezla v kufru

V dálce pozoruji záclony deště. Máme štěstí, u nás ještě neprší. Místo abychom se vrátili stejnou cestou zpět k autu, volíme okliku přes ned

Ostrov Scalpay se nachází u východního pobřeží ostrova Harris. Přejíždíme po novém mostě, který výrazně zjednodušuje místním dostupnost, a p

Po dvou hodinové plavbě, během které pozorujeme delfíny a stále jasnější kontury Vnějších Hebrid, připlouváme do Tarbertu, největšího městeč

S překvapením pozoruji vyschlá koryta potůčků a obecně výrazný pod limit vody v krajině. Asi nejlépe je ztráta vody vidět u vodopádu Kilt Ro

Další malou zastávkou je vyhlídková plošina nad černým kráterem, a pak už jen bláznivý sjezd k lávovým polím. Motorku necháváme po několika

Noříme se do pralesa a stoupáme vzhůru. Nikde nikdo. Déšť ustává. Možná i kvůli vegetaci, která ho ve vyšších patrech zadržuje. Cesta se co

„Dnes jsou malé sázky,“ vysvětluje mi jeden z přítomných, který rozumí anglicky a dodává: „Včera jsem prohrál šest milionů.“ Přepočítávám si

Kontroluji hodinky. Do odjezdu trajektu zbývají dvě hodiny. Vjíždím společně s indonéským mladíkem do prvního servisu. „Saya tidak ada waktu

Scházíme až k vyhlídce, kde nás čeká jeden z těch v životě nezapomenutelných pohledů. Slunce se chýlí k obzoru. Za ostrou hranou vysokého út

Vůbec tomu nemůžu uvěřit! Je duben a já už jsem opět téměř dva týdny doma- v Evropě! Kam se poděly čtyři měsíce na Pulau Balai? V Indonésii

„Kláro, je to proces. Za jeden den se nic nezmění. Musíme vytrvat a postupně, postupně, postupně přijdou změny,“ snaží se mi pomoci Intan bě

„Jít či nejít?,“ přemýšlím, ale pak se odhodlávám a vyrážím do hluku restaurace. „Ahoj Kláro,“ zdraví mě číšníci ze všech stran. Přiznám se.

„Vrátit se zpátky, nebo se pokusit zdejší hranu sešplhat?,“ přemýšlíme a nakonec volíme variantu sešplhat. Jordi jde první. Lano nemáme. Kře