Procházím podél nábřeží. Okolo mě jsou prázdné restaurace západního stylu a po chvíli už přicházím k řece s mangrovovým porostem...

Pokud cestuješ dlouhodobě, asi to znáš taky. Někdy hold musíš zapojit počítač. Připojit se „do sítě“. Odpovědět na několik e-mailů a jednodu

Jsme zvědaví. Opět překračujeme řeku a cestou necestou šplháme k druhé úrovni vodopádu. „Ještě že tu jsou ty kořeny,“ říkám si přidržujíc se

Opouštíme širokou řeku a noříme se mezi pobřežní traviny. Začínám se ztrácet ve změti jednotlivých ramen. Vodní cesta se začíná zužovat na n

„Kdysi dávno existovali v džungli čtyři velcí hadi- kobra, krajta, korálovec a zelená zmije. V té době byl jen jeden z nich jedovatý – krajt

Jdeme skrz zelené listy a já zaúpím. Tělem mi projede neskutečná bolest. Jako bych se vyválela v kopřivovém poli. Nejvíc to bolí pod pravým

Po půl hodině ostrého stoupání vzhůru přicházíme na žebro hory. V korunách stromů nad námi se ozývají zvuky, které se podobají velkému dmych

„Zastav se,“ zpozorní Alex. „To je gibbon černý. Je děsně rychlý,“ vysvětluje mi, načež sundáváme batohy a pozorujeme nedalekého lidoopa. Ok

Zdejší ostrovy si jsou podobné. Bílé pláže, které buď strmě klesají, nebo se volně svažují do mělkého moře. Čím dál od obydlených ostrovů (P

Vlna za vlnou se tříští o příď. Vůbec nechápu, co Topenk myslí tím „uklidněným mořem“. Rangeři nám drží loď kolmo proti rozbouřeným vlnám. T

„Je úplněk. Na želvy moc světla,“ vysvětluje nám jeden z rangerů, proč dnes prý během našeho pozorování nemáme moc velké štěstí. Já jsem ale

Bereme plavky a jdeme se koupat. Místní vody jsou planktonu plné. Stačí trošičku zamávat rukou a okolo vás to začne modře blikat. „To je nes

Další malou zastávkou je vyhlídková plošina nad černým kráterem, a pak už jen bláznivý sjezd k lávovým polím. Motorku necháváme po několika

Noříme se do pralesa a stoupáme vzhůru. Nikde nikdo. Déšť ustává. Možná i kvůli vegetaci, která ho ve vyšších patrech zadržuje. Cesta se co

„Dnes jsou malé sázky,“ vysvětluje mi jeden z přítomných, který rozumí anglicky a dodává: „Včera jsem prohrál šest milionů.“ Přepočítávám si

Kontroluji hodinky. Do odjezdu trajektu zbývají dvě hodiny. Vjíždím společně s indonéským mladíkem do prvního servisu. „Saya tidak ada waktu

Scházíme až k vyhlídce, kde nás čeká jeden z těch v životě nezapomenutelných pohledů. Slunce se chýlí k obzoru. Za ostrou hranou vysokého út

Vůbec tomu nemůžu uvěřit! Je duben a já už jsem opět téměř dva týdny doma- v Evropě! Kam se poděly čtyři měsíce na Pulau Balai? V Indonésii

„Kláro, je to proces. Za jeden den se nic nezmění. Musíme vytrvat a postupně, postupně, postupně přijdou změny,“ snaží se mi pomoci Intan bě

Jsem možná jediná, ale na Bali se mi z nějakého důvodu nelíbí. Svět, ve kterém místní tahají peníze z peněženek „zápaďáků“ totiž v mých očíc