Po dvou hodinové plavbě, během které pozorujeme delfíny a stále jasnější kontury Vnějších Hebrid, připlouváme do Tarbertu, největšího městeč

S překvapením pozoruji vyschlá koryta potůčků a obecně výrazný pod limit vody v krajině. Asi nejlépe je ztráta vody vidět u vodopádu Kilt Ro

„Kdysi dávno existovali v džungli čtyři velcí hadi- kobra, krajta, korálovec a zelená zmije. V té době byl jen jeden z nich jedovatý – krajt

Jdeme skrz zelené listy a já zaúpím. Tělem mi projede neskutečná bolest. Jako bych se vyválela v kopřivovém poli. Nejvíc to bolí pod pravým

Po půl hodině ostrého stoupání vzhůru přicházíme na žebro hory. V korunách stromů nad námi se ozývají zvuky, které se podobají velkému dmych

„Zastav se,“ zpozorní Alex. „To je gibbon černý. Je děsně rychlý,“ vysvětluje mi, načež sundáváme batohy a pozorujeme nedalekého lidoopa. Ok

Vlna za vlnou se tříští o příď. Vůbec nechápu, co Topenk myslí tím „uklidněným mořem“. Rangeři nám drží loď kolmo proti rozbouřeným vlnám. T

„Je úplněk. Na želvy moc světla,“ vysvětluje nám jeden z rangerů, proč dnes prý během našeho pozorování nemáme moc velké štěstí. Já jsem ale

Další malou zastávkou je vyhlídková plošina nad černým kráterem, a pak už jen bláznivý sjezd k lávovým polím. Motorku necháváme po několika

Noříme se do pralesa a stoupáme vzhůru. Nikde nikdo. Déšť ustává. Možná i kvůli vegetaci, která ho ve vyšších patrech zadržuje. Cesta se co

„Dnes jsou malé sázky,“ vysvětluje mi jeden z přítomných, který rozumí anglicky a dodává: „Včera jsem prohrál šest milionů.“ Přepočítávám si

Kontroluji hodinky. Do odjezdu trajektu zbývají dvě hodiny. Vjíždím společně s indonéským mladíkem do prvního servisu. „Saya tidak ada waktu

Scházíme až k vyhlídce, kde nás čeká jeden z těch v životě nezapomenutelných pohledů. Slunce se chýlí k obzoru. Za ostrou hranou vysokého út

Vůbec tomu nemůžu uvěřit! Je duben a já už jsem opět téměř dva týdny doma- v Evropě! Kam se poděly čtyři měsíce na Pulau Balai? V Indonésii

„Kláro, je to proces. Za jeden den se nic nezmění. Musíme vytrvat a postupně, postupně, postupně přijdou změny,“ snaží se mi pomoci Intan bě

„Jít či nejít?,“ přemýšlím, ale pak se odhodlávám a vyrážím do hluku restaurace. „Ahoj Kláro,“ zdraví mě číšníci ze všech stran. Přiznám se.

„Vrátit se zpátky, nebo se pokusit zdejší hranu sešplhat?,“ přemýšlíme a nakonec volíme variantu sešplhat. Jordi jde první. Lano nemáme. Kře

Z vrcholu Massanelly je opravdu nezapomenutelný výhled! Je nádherně. Viditelnost je neskutečná.  „Jako bych se vracela domů,“ přemýšlím a po

„Vidím, že odlétáte až v sobotu. Takže vám píšu all inclusive čtyři noci,“ doplňuje slečna a já už to nevydržím a musím se začít smát. „Mám

Před námi je poslední den. Zítra odpoledne se vracíme do podzimních plískanic. „Sbohem 25- 30°C,“ říkám si, když otevírám oči a pozoruji dal